Dramaturgie projektu

Koncert Collegia Hortensis

v bazilice Santo Stefano rotondo al Monte Celio

v předvečer svátku sv. Vojtěcha

Hudba sbližuje. Promlouvá obecně srozumitelným jazykem, vyvolává v lidech podobné pocity. Koncert se pak stává nejen setkáním lidí s hudbou, ale také příležitostí k jejich vzájemnému sbližování. V pestrosti hudby se lze navzájem poznávat, hudbou je ale možné také vyjadřovat jednotu.

Program koncertu stojí na třech pilířích. Prvním z nich je hudba kraje, kde působí soubor Collegium hortensis. Údolí mezi Krušnými horami a Českým středohořím se na přelomu 18. a 19. století stalo jedním z kulturních ohnisek Evropy. Do teplických lázní se sjížděly korunované hlavy, ale také umělci. Kulturní prostředí se šířilo i na venkov a přilehlé zámky a kláštery se stávaly pulzujícími centry společenského a duchovního života. Pak nepřekvapí, že se v Teplicích stal starostou operní skladatel, který se během svého úřadu proslavil v Drážďanech, v Berlíně i v Praze – Josef Maria Wolfram (1789 – 1839). O několik kilometrů dále na úpatí hor, v oseckém klášteře pěstovali hudbu stejně náruživě již celá staletí. Sám opat Venusi psal klavírní koncerty a také své mnichy podporoval v hudební tvorbě. Jakobu Trautzlovi (1749 – 1834) jeho současníci přisoudili přízvisko „poeta absolutus“, jeho skladatelský odkaz dokládá, že se nemýlili. Jeho oratoria, kantáty i opery okouzlovaly četné návštěvníky kláštera a svým hlubokým duchovním rozměrem je vedly k té nejupřímnější zbožnosti. Kraj však zplodil i skvělé kantory, kteří své síly napjali pro každodenní chrámový provoz. Třeba Lohelia Oehlschlägela (1724 – 1788), který načerpal inspiraci a zkušenosti z podnětného prostředí a odešel tvořit do Strahovského kláštera, nebo Josefa Kloboutschnika (1820 – 1886), který svůj život zasvětil výchově mládeže a udržování hudebních tradic ve starém královském horním městě Krupce.

Druhým pilířem je hudba národů Visegrádské čtyřky. Záměrně byly vybrány skladby, které navazují na tu nejpřirozenější „notu“ hudebního života národa – lidovou hudbu. Zoltan Kodaly (1882 – 1967) se proslavil nejen jako skladatel, ale především jako pedagog se specifickými metodami, které obohatily hudební vzdělávání po celém světě. Jako sběratel lidové hudby nechal její vlivy působit i ve své vlastní tvorbě, stal se tak autorem mnoha děl, jejichž nezaměnitelný charakter je esencí maďarské hudebnosti. Podobně dokázal vtisknout přirozenou slovenskou hudebnost do svého díla Mikuláš Schneider-Trnavský (1881 – 1958). Dokonce do té míry, že část z jeho impozantního písňového odkazu zlidověla. Jeho zásluhy o rozvoj slovenského hudebního školství, ale především církevní hudby dokládá jak to, že jeho dílo je dodnes ve slovenských chrámech živé a oblíbené, ale také fakt, že ho papež Pius X. za tyto zásluhy ocenil Řádem sv. Řehoře Velikého. Bohatství polských kostelních písní, jejichž vznik je z většiny vázán k neznámým autorům či zcela lidovému původu, je jedním z přímých dokladů hudebnosti Poláků. Toho příkladem je populární májová píseň Zdrowaś bądź Maryja, pravděpodobně z 16. století. A stejně jako se všechny tyto hudební tradice jednotlivých zemí potkávají na jednom koncertě, mají se potkat také ve společné úctě k sv. Vojtěchovi v jedné nové skladbě. Krátká kantáta k sv. Vojtěchu zhudebňuje text evangelia o dobrém pastýři – ve verších latinských, slovenských, polských a maďarských.

Nedílnou součástí středoevropského prostoru je rakouská a německá hudební kultura. Třetí pilíř programu proto tvoří skladby nejuznávanějšího hudebního génia Wolfganga Amadea Mozarta (1756 – 1791), lübeckého zakladatele tzv. „Abendmusik“ Dietricha Buxtehuda (1637 – 1707), předchůdce a inspirátora svého ještě slavnějšího následovníka, lipského kantora Johanna Sebastiana Bacha (1685 – 1750). Dále na západ nás bude provázet Charles Gounod (1818 – 1893) a přesah z kontinentu za kanál La Manche zprostředkuje slavný autor oratorií Georg Friedrich Händel (1685 – 1759).

Tento široký kontext vrcholné evropské hudby je nedílnou součástí kulturního zázemí, v němž tvořili a jejž zároveň spoluutvářeli skladatelé zmínění výše. Právě v této komplexnosti, od lidové kostelní hudby a obyčejných venkovských kantorů až k vrcholným tvůrcům umění evropského formátu, bychom chtěli představit region střední Evropy zde na jihu – v Římě. Jsme vděčni za tu krásnou příležitost, jednak českému velvyslanectví při Svatém stolci, jednak našim partnerům, zejména Ústeckému kraji, městu Teplicím a městu Oseku, kteří projekt zabezpečili materiálně.

Jan Zástěra

Záložka pro permanentní odkaz.

Komentáře jsou uzavřeny.