Nová hudba pro chrámy a porcelánové oratorium

Po celou dobu rozvoje evropské hudby se orchestry a sbory věnovaly výlučně soudobému, novému repertoáru. Provozování starší hudby bylo až na několik výjimek spíše akademickou kuriozitou a neaktuální skladby se s měnícím se vkusem nemilosrdně skartovaly. Oč živější a dynamičtější byl ještě na konci 19. století hudební život, bažící po novinkách. Dnes, kdy se hrají především skladby staré stovky let a publikum těší násobně víc než nová tvorba, se situace zdá strnulejší – a vlastně i nepřirozená. Důvod můžeme hledat ve vzdalování současné artificiální hudby posluchačům, v odlišnosti jazyků, kterým dnes hudba hovoří a který by byl obecně srozumitelný, v programovém vytěsňování odkazů k tradici a v potírání přirozené kontinuity. Ani jedno z toho však nemusí být eklektismem či poplatností, o to komplikovanější úkol však stojí před skladatelem.

Pro Collegium hortensis, které se chce všem těmto trendům vymykat, vznikly již desítky skladeb. Jsou to celé liturgické cykly, mešní propria i ordinária, ale také řada drobných duchovních skladeb. Součástí tohoto širokého repertoáru je i rekviem věnované oseckému opatovi Bernardovi nebo novobarokní hudební drama Mysterium porcellani. Právě toto oratorium zapadá spolu s operami o teplických vepřích nebo o Trautzlovi s Casanovou do řady děl, která zpracovávají náměty z Teplicka a tím povzbuzují rehabilitaci v minulém století poněkud rozervaného vztahu mezi krajem a jeho obyvateli. V této linii se pro příští léta připravuje oratorní sága o Hrabišicích z Oseka a podobné zpracování bohaté historie královského horního města Krupky.

Záložka pro permanentní odkaz.

Komentáře jsou uzavřeny.