Objevování starých mistrů

Překvapivě málo starých skladatelů má to štěstí, že se jejich skladby hrají nepřetržitě dodnes. Často až s odstupem staletí jejich dílo získává novou aktuálnost a opět v nich objevujeme zjevnou genialitu. Je zneklidňující, že taková renesance nastala mnohokrát pouze náhodou a že se to týká i těch nejzvučnějších jmen evropské hudby. Bohužel si tak můžeme být jisti, že existují stovky skladeb, jejichž zjevná kvalita nebyla na překážku tomu, aby byly zcela zapomenuty. Nejinak je tomu v kraji, kde nemilosrdným preferencím dobového vkusu navíc pomohla hluboká diskontinuita daná historickým a společenským vývojem.

Tento velký dluh se rozhodla splácet Trautzlova umělecká společnost jako editor a Collegium hortensis jako interpret. Systematicky vyhledávají významná díla hudební minulosti kraje a snaží se vracet zvuk jménům skladatelů, na které se někdy i zcela zapomnělo. Na prvním místě jmenujme osecké mnichy – regenschoriho Jakoba Trautzla, opata Benedikta Venusiho, pedagoga Joachima Crona –, dále teplického purkmistra Matyáše Wolframa nebo šanovského varhaníka Wenzla Plašku, krupského kantora Josefa Kloboučníka, duchcovské rodáky Františka Parče nebo Lohelia Oehlschlägela.

Jedním z nejvýznamnějších projektů v této oblasti se stal „Saul“. V roce 1795 Jakob Trautzl dokončil dílo, kterému věnoval zvláštní péči a které už svým námětem predikuje velký hudební vklad. Oratoriu „Saul“, rozsáhlé cyklické formě pro sólisty, sbor a orchestr, přiřkl podtitul „síla hudby“ a v několika desítkách čísel z mnoha stran předvedl své skvělé umění. Trautzl s tímto dílem slavil velký úspěch a mnohokrát ho představil při pravidelných velkopátečních produkcích v oseckém klášteře. Pak bylo dílo na dvě stovky let zapomenuto. Ve spolupráci s několika orchestry a několika dalšími pěveckými sbory Collegium hortensis oratorium zapomenuté v archivech vzkřísilo a provedlo na koncertech v Ústeckém kraji a v Sasku. Vrcholem se staly koncerty v katedrále sv. Víta na Pražském hradě a v České národní bance, podobně důležité ale bylo pořízení nahrávky v oseckém klášteře a její následné vydání.

Záložka pro permanentní odkaz.

Komentáře jsou uzavřeny.